Kapitola 5. - Spojitost

4. dubna 2008 v 15:53 | Atea |  Zlatonka
Tak a je tu další kapitola ke Zlatonce. Nevím, mně se moc nelíbí, spíš vůbec, tak doufám, že vám aspoň trochu bude. Protože jsem se dneska večer nudila, co bych dělala jiného než psala? :) A samozřejmě jste mě o to žádali tak vám vyhovím,ale myslím že tentokrát budete zklamaní, avšak opravovat to?! Fakt se mi nechce xD Tak aspoň pište komentáře, ať to nepíšu na nic… =/ ;o)

Lily seděla ve velké síni a vzrušeně diskutovala se svou kamarádkou, která na ní však stále koukala s ironickým šklebem. Uplynul již celý den od posledního spojení s neznámým druhým já a Lily pociťovala nesmírné vzrušení i nervozitu. Co když už se neozve? strachovala se v duchu, navenek však dál vesele brebentila o tom, že se třeba James doopravdy změnil.
,,Věř mi Lily´´ přesvědčovala zamračeně Leslie kamarádku. ,,On se nezmění, ty to víš...´´ Lily však jen zavrtěla hlavou a nepřesvědčeně zamrkala do míst,kde seděl unavený James a očividně zamyšleně koukal do prázdna. Když si všiml jejího pohledu, usmál se a obrátil se k Siriusovi.
Leslie si pohrdavě odfrkla když kolem nich Sirius procházel a ten se jen otočil, zaváhal a kráčel dál s Jamesem v patách.
,,Co se stalo Leslie?´´ zvědavě stočila Lily pohled na svou kamarádku,když si povšimla jejího pohrdavého vzdechu.
,,Ále...´´ povzdechla si tentokrát už smutně Les ,,Víš jak jsem s ním byla nedávno venku, bylo to skvělé, až na to, že další den šel pro změnu s Amandou...´´ a smutně zvedla hlavu k mrzimorskému stolu kde se vesele smála krásná blondýnka.
,,Nic si z toho nedělej, Black je už takový, on se nezmění.´´ toho se Leslie chytla.
,,No vidíš! Black je nejlepší kamarád Pottera, ani jeden se nezmění, hrají si s námi jako s loutkami, tak mu sakra nevěř Lily...´´ Lily však jen zavrtěla hlavou ve znamení nesouhlasu a znovu se podívala k bráně do velké síně,kde teď mizel plášť Jamese Pottera.
×××
,,Harry co se děje?´´ zamračil se starostlivě Ron na kamaráda, který poprvé od doby co seděl v bradavickém expresu znovu pocítil jisté nutkání spojit se s těmi z minulosti. Toužil slyšet Siriuse, Lupina a nejspíš i svého otce. Něco mu ale říkalo, že to není tak lehké.
,,Víš Rone, od doby co jsme přijeli do Bradavic jsem už ten pocit neměl… Nikdo se se mnou nepokusil spojit, přesto ale cítím různý pocity, který nemají s mým rozpoložením v tu danou chvíli vůbec co dělat.´´ Ron se na Harryho zamračil a dál poslouchal, ,,Minulý rok se mi to dělo taky,já vím,ale přesto je to jiné, nemyslím si, že by to dělala Voldemort.´´ odmlčel se a znovu pozoroval jak sebou Ron škubl při vyslovení černokněžníkova jména. Jakmile se vzpamatoval, vešli do knihovny.
,,Ahoj Harry´´ pozdravila ho krásná dívka s rudými vlasy.
,,Ahoj Ginny´´ opětoval pozdrav Harry a zazubil se na ní.
,,Co se stalo Ronovi?´´ zamračila se a pokynula směrem k Ronovi, který zaujatě kýval k policím plným knih. Harry nejdřív nechápal co to dělá a proč se tak mračí,ale po chvilce si všiml, že na rohu police stojí Hermiona a čte si zase v té zvláštní knize.
Kývnutím objasnil situaci i Ginny, která se poté rozloučila mávnutím a odpelášila za Michaelem. Ron došel po boku Harryho až k Hermioně, a stále neřekl nad čím nejspíš předtím přemýšlel. Harryho to však nějak netrápilo. Hermionin pohled zračil jisté pochopení a tak se k ní rychle vrhl.
,,Harry, Rone…´´ pokynula jim Hermiona na pozdrav, ,,Nejspíš už jsem trochu objasnila ten zvláštní úkol od profesora Kratiknota.´´ a zářivě se na ně usmála. Harrymu však poklesla čelist zklamáním. Doufal, že Hermiona zjistila alespoň něco týkající se spojení z minulosti, učení bylo to poslední na co teď myslel.
,,Aha.´´ nezakrýval své zklamání Harry a Ron se k němu přidal.
,,Jakej úkol zase?! Teď je spíš důležitejší co se stalo Harrymu ve vlaku nebo ne?´´ nasupeně zvedl Ron obočí.
,,No jistě, jistě… O tom jsem zjistila také něco málo, vzpomínáte na přednášku profesora Binnse o začarovaných předmětech, které se dříve marně snažili používat ke spojení do budoucnosti?´´ Harry už znovu zaujatě poslouchal a Ron, ač byl stále ještě naštvaný, stočil pohled na Hermionu a zvědavě poslouchal také. ,,Už delší dobu to mám někde zapsané, a proto mě to přivedlo k téhle knize.´´ poklepala si na knihu s názvem Nebezpečné nástroje aneb co s nimi a pokračovala dál. ,,Dočetla jsem se o tom stejném co nám říkal profesor, říkal, že se to nikdy nepovedlo a tady se píše, že bylo jen velmi málo, asi pět věcí, u kterých se to povedlo. Naštěstí toho, jenž tyhle nástroje vynalezl zavraždili dřív než jich stihl udělat víc.´´ Harry i Ron zdvihli obočí překvapením.
,,Naštěstí? Jaké to je štěstí, vždyť to mohlo být velmi užitečný ne? Koukat jen tak do budoucnosti, a s někým takovým mluvit…´´ zasnil se Ron a trochu ztlumil hlas, protože okolo procházeli nějací mrzimorští a zvědavě se na ně ohlíželi.
,,Přesně tak Hermiono, proč je takové štěstí že ho zavraždili? Vždyť to mohlo být moc užitečný.´´ zeptal se Harry téměř na stejnou otázku. Hermiona jen protočila oči.
,,Copak to vy dva nechápete?´´ rozčílila se.
,,Ne…´´ zavrtěl Ron hlavou, aniž by mu došlo, že otázka byla myšlena spíš povzdechnutím nad jejich nedomýšlivostí.
,,No, je vcelku jasné, že pokud by se někdo z minulosti dokázal spojit s někým z budoucnosti, a může s ním mluvit, osoba z budoucnosti může varovat osobu z minulosti před tím, co se stane. Tím změní třeba celou budoucnost a to je samozřejmě nemožné…´´ ukončila vysvětlování prakticky Hermiona.
Ron s Harrym na sebe pohlédli. Bylo jasné, že změnit budoucnost není možné ani v kouzelnickém světě, ale přece jen… Mohlo by to být dost užitečné. Možná bych se doopravdy mohl spojit s tátou. Zadoufal v duchu Harry když si to už všichni tři mířili ven na prosluněné pozemky.
×××
,,Doufám, že už se brzo zkusíš spojit s tím klukem z vlaku.´´ oznámil nasupeně Sirius Jamesovi nejspíš už po sté, když uběhl asi měsíc, co se James rozhodl opět se s ním spojit. Dosud nepřišel na to, jak. Každým večerem mluvil s Lily a každým večerem jí víc a víc přesvědčoval o tom, že miluje Jamese Pottera, čili jeho. Bylo mu jasné, že jednou jí získá, nemusí se ani dozvědět, že jí celou dobu lhal. Stačí, když jí dostane.
,,Ale Tichošlápku, říkal jsem ti přece, že netuším jak!´´ zanaříkal James.
,,Musíš to přece vědět, jednou už jsi se s ním spojil, musí to jít znovu!´´ James nechápal proč mu o to tolik jde,ale přesto se o to každým večerem pokoušel. Nikdy se to nepovedlo. Uběhlo dalších čtrnáct dní, a nastal úplněk.
,,Remusi, dneska je úplněk, nechceš se ulejt? Klidně půjdu s tebou.´´ připomněl James svému kamarádovi,který byl již značně bledý. Dnešek chtěl strávit jinde. Bylo mu jedno kde, Lily stále za Jamesem nepřišla i když jí k tomu každý večer nabádal a jemu se už nechtělo čekat. Sirius byl naštvaný, že se nespojil s tím chlapcem a když se ho James zeptal proč, jediné co mu řekl bylo sekavé ,Proto!´.
Vážně se s ním chtěl spojit, hryzala v něm totiž zvědavost. A i přesto že měl jisté varianty kdo ten chlapec byl, jedna mu přišla nereálnější než ta druhá.
,,Přece to nemůže být můj syn…´´ říkal si stále v duchu, ale pravděpodobnost byla vysoká. Popravdě, bylo to jediné co ho napadlo. Vypadal jako on, oči měl po Lily. Zapadalo to, miloval Lily, byla to jeho jediná láska a ona se do něj začínala zamilovávat také, ale jak mohl vědět že to tak i zůstane? Bylo nejspíš jasné, že chlapec je z budoucnosti, z přítomnosti být nemohl, určitě by ho někdy potkal a z minulosti? Určitě by věděl kdyby byl nějakému jeho předkovi tak podobný… Tohle byla jediná varianta a vcelku doufal, že je pravdivá. Za prvé to znamenalo, že ho bude mít s Lily a za druhé si moc přál mít syna…
Teprve teď si uvědomil, že stále čeká na Náměsíčníkovu odpověď. Ten stále hleděl ještě bledším obličejem z okna a pozoroval bílé mraky které stáli ve frontě, aby mohli vyrazit plnou parou po nebi. Zopakoval otázku a Remus se probral.
,,Jo, jasně…´´ James ještě nikdy neslyšel Remuse tak pohotově odpovědět na ulejvání ze školy. Byl přece takový vzorný žák… Dlouho se nad tím však nezamýšlel, měl svých starostí dost.
Jakmile zazvonilo na hodinu odešel Remus s Jamesem na školní pozemky k vrbě mlátičce a svým obvyklým způsobem se dostali až do chroptící chýše.
,,Víš Dvanácteráku, v té knížce jsem se dočetl o pěti předmětech…´´ James překvapením zamrkal na svého kamaráda a zašátral v paměti, o které to mluví knize. Jakmile si vzpomněl, Remus pokračoval. ,,Psali tam, že je jen pouhých pět předmětů, které dokáží ukázat budoucnost, jsou přirozeně dost nebezpečné, mohou změnit celou budoucnost, ale nikdo neví, kde se tyhle předměty nachází… Co když ty vlastníš jeden z nich… ?´´ pronesl znepokojeně Remus a James zamyšleně hleděl z okna.
Vytáhl z kapsy svou zlatonku a pohladil ji po křidélkách. Nevěděl co dělá, byl to jakýsi reflex. Zamyslel se opět nad chlapcem, kterého viděl v bradavickém expresu a na povrch mu vyplavalo jméno; Harry Potter. Netušil, kde se tam vzalo, jen cítil jak letí mrazivou mlhou k tomuž chlapci, který zrovna sedí na školních pozemcích Bradavic a drží se za hruď…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.