Kapitola 3. - Jsem tvé druhé já

4. dubna 2008 v 15:51 | Atea |  Zlatonka
Heh, nějak jsem se do toho dala xD Tak je tu další kapitola a s ní i nové poznatky Jamese a jeho kamarádů... Určitě napiště komentář :)

,,Harry, tak už pojď ať stihneme hodinu bylinkářství,'' pobízel Ron Weasley svého kamaráda, který seděl zamyšleně na posteli a očividně nad něčím hluboce přemýšlel. ,,No tak, Harry!'' Ozval se hlasitěji Ron, když se Harry ani nepohnul.
,,Co? Jo, jo... jasně, už jdu,'' trhnutím se probral Harry do přítomnosti.
,,Co se děje Harry? Tady už sedíš celou věčnost, nechceš mi něco říct?'' Vyzvídal Ron dál.
,,Asi bych ti to měl říct,'' přikývl a zvedl se z postele.
Po cestě na hodinu bylinkářství Ronovi všechno vylíčil. Když domluvil, přidala se k nim Hermiona a musel vyprávět znovu. Ron se zprvu jen nechápavě tvářil, ale teď měl doširoka otevřené oči a tvářil se trpitelsky a bojácně. Hermiona celou cestu jen tiše poslouchala a chvílkami přikyvovala. Než však stačil jeden z nich něco říct, došli do skleníku a tam už mluvit nemohli.
Ke konci hodiny si Ron nenápadně šel nasypat trochu dračího trusu do květináče, když viděl že tam míří i Harry a nenápadně zamumlal ,,Co když tě někdo ovládá? Jako minulý rok, vždyť víš, Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit ti taky vpouštěl do mysli myšlenky,které chtěl... nemůže to být něco takového?´´ Harry však zavrtěl hlavou.
,,Ne, to ne... Minulý rok mě děsně pálila jizva a navíc jsem měl jakési vidění,tentokrát to ale vbylo něco jiného, Voldemort s tím nemá nic společné,jinak by mě pálila jizva... a navíc jsem nic neviděl, jen... slyšel?´´ zamyslel se, nic neviděl a slyšel jen jisté útržky Siriuse a Lupina a nějaký cizí hlas. Nic mu ale nedávalo smysl. Sirius se jistě smál a Lupin zamyšleně promlouval k tomu třetímu... Ale kdo vlastně byl ten třetí ?
Skončila hodina a celá třída zaslechla záchranný zvonek - přestávka. Hermiona naschvál sklízela pomůcky co nejpomaleji, aby mohla nerušeně s chlapci promluvit. Když sklidila poslední učebnici do své brašny, vydali se po vylidněných chodbách směrem na viadukt, kde fičel vtíravý vít,proto byla jistota že tam nikdo nebude rád pobívat.
,,Víš Harry,přemýšlela jsem o tom tvém zážitku...´´ prolomila Hermiona tíživé ticho ,,Myslím,že Voldemort to udělat nemohl.´´ Harry přikývl, když mu objasnila důvody kvůli kterým tohle mínění zavrhla. Bylo stejné jako jeho.
,,Jo, přesně tohle mi řekl Harry o hodině,´´ zamručel Ron a zakryl si šálou ústa.
,,Jenže Hermiono, co to mohlo být? Vůbec nevím kde se tam vzal Lupin se Siriusem...´´ Harryho v té chvíli zaplavila další mrazivá vlna,avšak smutku... Neuvědomoval si,že jeho kmotr je už dva měsíce mrtvý.
,,No,přemýšlela jsem nad tím a jediné, co mě napadlo a i když jsem se s tím nikdy nesetkala,je možné že tě někdo uviděl z minulosti,´´ dumala Hermiona nahlas a jako Ron si přehrnula šálu přes ústa ,,Jenže vůbec nechápu kdo by to proč dělal...´´
,,To se mě neptej, ale je možné že by někdo na mě koukal z minulosti?´´ zamračil pochybovačně Harry obočí a Ron se k němu přidal.
,,Jo Hermiono,jak by někdo mohl na Harryho koukat z minulosti, hmm?´´
,,To já nevím kluci,ale jsme v kouzelnickém světě, je tu možné ledacos...´´ a všichni tři dál pokračovali po viaduktu do teplých hradních chodeb.
×××
James nervózně přecházel po vylidněné chodbě a čekal na Siriuse. Od doby co uviděl Lily,už na zlatonku nesáhl. Měl stále nutkání, se Siriusem byli však domluvení, že jí vyzkouší spolu. Když zaslechl kroky, rychle se otočil a pocítil bolestivé bodnutí v krku, kroky ale způsobil jen nějaký mrzimorský druhák a James se zklamaně zase otočil a rázoval sem a tam dokola.
,,BAF!´´ skočila na něj zezadu nějaká osoba až sebou James vyděšeně trhnul, otočil se a překvapením otevřel ústa. Zezadu se na něj zubila černovlasá dívka s blankytně modrýma očima.
,,Jessiko co tady děláš?´´podivil se nervózně a nakvašeně James.
,,Nó, Sirius mi řekl, že máte spicha tady a že on stejně asi nepříde,protože má rande s Leslie - jo to je nejlepší kámoška Evansový...,´´dodala znuděně když zpozorovala jak James zbystřil ,,No prostě... jsem tu místo James,tadááá. Tak kam půjdem?´´ a chytla Jamese za ruku.
Zděšení a údiv vystřídala nenávist a vztek a James se vztekle vymanil z jejího objetí. Vzbuzovala v něm takovou nechuť!
,,Jamesi co to-´´
,,Hele, rozešli jsme se před dvěma lety, já miluju Lily a i když mě nechce, radši celej život budu bojovat o ní než se cicmat s tebou! Táhni pryč!´´ zařval přes celou chodbu, neměl ani tušení, že Lily tajně poslouchala na rohu chodby a zatajil se jí dech jak vyslechla jeho slova. Stále nevěděla... Mám mu věřit?...
×××
Lily běžela co jí dech stačil po točitém schodišti a na tváři jí pohrával úsměv. Konečně byla před portrétem Buclaté dámy a už pelášila po dalších schodech do Nebelvírské dívčí ložnice šestého ročníku. Vpadla do dveří a žuchnutím přistála vedle své nejlepší kamarádky Leslie.
,,Lily, co se stalo?´´ vykulila Leslie oči na svou udýchanou a usmívající se kamarádku.
,,No... Já... Vlastně ani... Nevím...,´´ nabírala dech Lily během jednotlivých slov ,,Jessika a James... On tam stál a řekl... Že mě miluje a -´´ Leslie jí však přerušila s výrazem a ty mu to věříš?! , to stejné ihned Lily vyslechla.
,,Ale Lily, vždyť to tvrdí už tak dlouho, nikdy jsi mu to nevěřila, tak proč teď?!´´ zírala nechápavě na kamarádku. Ta jí bleskurychle odvětila.
,,No, on nevěděl že tam jsem, vlastně se rozhádal s Jessikou, protože mu padla do objetí a on jí odstrčil a řekl že mě miluje...´´ Lily vylíčila uplynulé události trpělivě naslouchající Leslie. Když skončila, Leslie na ní však opět pohlédla s jistou nedůvěřivostí vůči Jamesovi.
,,Lily,stejně se mi to nějak nezdá...´´ zakroutila pochybovačně Leslie hlavou,ale Lily se nedala.
,,Uvidíš, že se mu dá věřit...´´ usmála se Lily a vstala z postele. Dál se už jen usmívala kamsi do prázdna. V tu chvíli však zaslechla bouchnutí dveří a hlasy, nikdo však do dívčí ložnice nevstoupil a ani nepromluvil...
,,Slyšela jsi to taky?´´ otočila se tázavě na Leslie. Ta byla již v pohotovostní poloze a bystře otáčela hlavou.
,,Jo,ale co to mohlo být?´´ přemýšlela nahlas Leslie. Lily jen zavrtěla hlavou a dál už se tím nezabývala,nic už se totiž neozvalo a tak se dál vrátila k myšlenkám na Jamese...
×××
James se s těmito slovy odtrhl od Jessiky a kráčel rychle pryč. Věděl, že na něj Jess nechápavě kouká,ale neohlédl se, řekl co chtěl a co říct musel. Za rohem však zahlédl něco, co mu málem vyrazilo dech... Zářivé rudé vlasy.
Sakra, doufám, že nás Lily neviděla.
V tu chvíli ho napadlo,že se na ní podívá skrz svou zlatonku. Rychle tedy došel mnohými zkratkami do chlapecké ložnice, kde v tuto odpolední dobu nikdo nebyl a vytáhl svou zlatonku. Zlehka jí přejel po křídelkách, která se okamžitě rozevřela a on myslel na jediné - co cítí Lily. Zavřel oči a jeho ruce teď zahřívali zlatonku ze všech stran. Myšlenka na ní mu utkvěla v mysli a zlatonkou dál postupovala až k cíly. Dočkal se. Lily seděla na posteli vedle své kamarádky Leslie a hlavu měla opřenou o zeď. Usmívala se! Měl nutkání zaradovat se, bylo mu však jasné, že by se prozradil. Dál jen v tichosti pozoroval dvě krásné dívky, které evidentně o něčem horečně diskutovali. Lily se však z tváře ani na okamžik neztratil úsměv, který ji dělal ještě krásnější. Zahořela v něm naděje, že vyslechla co o ní řekl... Náhle se však otevřeli dveře a do pokoje vlítl jako divoká voda Sirius s Remusem a Petrem.
,,Čau Jamesi, promiň za to odpoledne, já sem měl jednu fajn holku rozdělanou a bylo mi líto jí nechat jen tak...´´ ušklíbl se Sirius ,,Ale musíš uznat, že jsem ti našel skvělou náhradu.´´ začal se smát štěkavým smíchem a James se uraženě otočil.
,,Abys věděl, vlastně si mi pomohl. Konečně jsem mohl Jessice říct co si myslím, a při troše štěstí to možná vyslechla Lily...´´ podíval se na svou zlatonku,která teď už opět ležela se zataženými křidélky spěšně odložená.
,,Co? O čem to mluvíš?´´ dloubl Sirius Jamese do žeber.
Nejdřív si hrál na uraženého, dlouho to však nevydržel a nedočkavě vysypal události které se stali odpoledne. Sirius se však zamračil.
,,Tys jí poslal do háje?´´ řekl zklamaným hlasem.
,,No jasně že jo! Myslíš, že o ní stojím nebo co?´´ Sirius lehce zčervenal a projel si mastnými vlasy.
,,Popravdě,myslel jsem, že když by ses zajímal o Jessiku, přestalo by to s Evansovou...´´ výlmuvně se otočil a dál se k tomu nevracel.
Když všichni zase opustili ložnici, James vytáhl zlatonku a opět soustředil všechny myšlenky na Lily. Ta již ležela ve své posteli s nebesy a James se odhodlal, že k ní promluví.
,, Lily?´´ dívka se trhnutím probudila, nebylo jisté zda kvůli jeho hlasu, či kvůli mrazivému pocitu chladu, který jí náhle prostoupil až myslela, že zemře...
×××
,,Kdo... Kdo je tam?´´ vystrašeně se rozhlížela Lily okolo. Přece to nemohl být James, jak by se mohl dostat do dívčích ložnic a co by tam vůbec dělal?
,,Já... jsem tvoje druhé , tvůj rádce a tvoje mínění...´´ ozvalo se odnikud.
,,A jakto,že tě slyším teprve teď? Co je to za podvod, tvůj hlas je mi nějak povědomý... Co se to děje?´´ nedůvěřivě opáčila Lily do prázdna,nebo snad do své mysli?
,,Prožíváš velké změny a proto jsi mě povolala, potřebuješ pomoct, poradit, a já ti budu pomáhat. Můj hlas nejspíš připomíná někoho, na koho v poslední době nejvíce myslíš. Nevím jakým hlasem ti zním...´´ Lily se aspoň trochu uklidnila a i když to bylo zvláštní, důvěřovala mu. Náhle si však uvědomila čí hlas to je - přece Jamese Pottera! Bylo to však dost pravděbodoné,pokud tomu bylo tak, jak její druhé já říkalo... Myslela na něj od odpoledne pořád, a hlas který k ní nadále promlouval jí v tom velmi utvrzoval - je zamilovaná do Pottera...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.