Kapitola 2. - Upíří vláda 1/2

5. dubna 2008 v 11:34 | Atea |  Kostky jsou vrženy
Jelikož jsem napsala kapitolu tradičně děsně dlouhou, nevejde se mi sem. =o/ Proto jí musím udělat na dvě půlky, jako předchozí. A to jdem se snažila to vtěstnat co nejvíce! =o/ Nojo, tak aby jste pořádně komentovali, nechám tu jen první půlku a druhou dodám až... to tu bude POŘÁDNĚ okomentované. :o) Tahle povídka mě totiž bbaví zatím nejvíce a přestože je to zatím jen samé divné vysvětlování, v další kapitole by to mělo vzít již jiný spád :o)

Začínalo svítat, já jsem však stále seděla na parapetu zamlženého okna a dívala jsem se ven, do zašedlé přírody. Déšť lehce dopadal na promáčenou půdu a stromy tančily jakýsi rebelský tanec dle rytmu udávaného silným vichrem. Slunce si probojovávalo cestu skrz těžká mračna, jež ležela na kopcích a vytvářela silnou mlhu.Neměla jsem pojem o čase, oheň v krbu stále syčel a praskal, tudíž mohly uběhnout nanejvýš dvě hodiny od doby, co mě sem Melkin šel doprovodit. Průběh dne mezi nímž jsem se dostala do tohohle záhadného domu jsem si již v hlavě přehrála nejméně stokrát a teprve teď jsem si plně uvědomovala nerozvážnost svého rozhodnutí. Vůbec jsem se včerejšího dne nezabývala tím, kam vlastně jdu a naivně jsem se prostě chtěla vypařit z opravdového světa,kam jsem do té doby patřila.
Z myšlenek mě opět probudilo klepání na dveře. Podivila jsem se,neslyšela jsem žádné vrzání schodů, nu což, otevřela jsem dveře, ale nikoho jsem nespatřila.
,,Tady…'' ozval se ze země mužský hlas a já jsem spatřila Melkina ve svém krycím převleku.
,,Už zase kocourem?'' usmála jsem se potěšeně, protože jeho opravdová vizáž se mi vůbec nelíbila.
,,Jistě,musím si dávat pozor, nějak se rozneslo, že už tu jsi…'' nervózně pohlédl do chodbičky. ,,Upíři už volí svého zástupce a všichni jsou velmi zvědaví, kdo bude tentokrát.''
Nechápavě jsem na něj pohlédla, všechno bylo ovinuto tlustou pavučinou tajemství, pomalu mi to začínalo vadit.
,,Vše se dozvíš, dočkej času. Teď pojď dolů, Relesie ti již připravila snídani a ostatní jsou také dole.'' ještě než se otočil,pohlédl znepokojeně na má ústa. Pak opět zatřásl hlavou, jako by se chtěl zbavit nějakého škůdce či svých myšlenek a tiše scházel rozvrzané schody.
Nemělo cenu stále přemýšlet nad něčím, na co sama stejně nepřijdu a přestože jsem byla zvyklá spát dlouhou dobu, dnes jsem čiperně vstala a následovala jsem ho dolů.
Včerejšího večera jsem si všimla jen jistých obrazů, na kterých byli nejspíš zombie či co, o své půlnoční výpravě jsem však už zjistila, že byly odstraněny. Ničeho jiného jsem si v té tmě nevšimla, teď tu však bylo o trochu více světla. Stěny byli tapetovány podivnými znaky, které jsem nikdy předtím neviděla, vše bylo staré, zaprášené a odrolené. Bylo znát, že tohle je jen jistá přestupná stanice, že má cesta povede ještě někam dál. Někam úplně jinam a této představy jsem se upřímně děsila.
Úzká chodbička byla jen spoře osvícená svíčkami, které byli rozmístěny po stěnách ve stejných odstupech. Dál následovaly již zmíněné schody. Tmavé dřevo bylo snad jediné, co zde nebylo oprýskané. Přejela jsem rukou přes zábradlí a po skřípavém zvuku jsem scházela dolů. Stále mě doprovázel zvuk, který každého prozradí.
,,Ty schody by se měli opravit.'' podotkla jsem na kocoura, který přede mnou lehce našlapoval, přesto by se prozradil také.
Ohlédl se na mě a souhlasně zabručel.
,,Že ano! Konečně někdo se mnou souhlasí, ale oni mě vůbec neposlouchají!'' durdil se dál.
Sešli jsme dlouhé schodiště,jež se točivě svažovalo a naproti nám stály vchodové dveře, mohutné a nalakované načerno.
Tudy jsme včera rozhodně nepřišli… Vedle stálo spousty dalších stejných dveří, nebylo mi známo, kam všechny vedou.
Zahnuli jsme do další místnosti, která byla velká, avšak nízká. Jakmile jsem vlezla do místnosti, která byla nejspíš kuchyní i jídelnou zároveň, všichni přítomní ustali v hluku. Celá místnůstka připomínala myší díru a já si vůbec nepovšimla, kolik je tu lidí.
,,Konečně jsi tu Leslie, od doby co jsi se narodila uběhlo již 15 let,ale věř,že já a spousty ostatních jsme se na tebe vroucně těšili.'' uvítal mě jakýsi chlapík v černém plášti, za pasem měl připevněnou hůlku a upřímný úsměv rozzářil jeho starý obličej. Mohlo mu být tak 60 let, pokud se to tedy počítá jako u lidí. Prošedivělá hlava budila jakýsi stařecký respekt a na první pohled z něj vyzařovala moudrost. Na hlavě měl vysokou úzkou čapku purpurové barvy a narůžovělé tváře byly ošlehány větrem, který venku panoval.
,,Já jsem Ederas Feetz.'' představil se a stále mi potřásal příjemným stiskem rukou.
,,Také mě těší.'' opětovala jsem úsměv,ač jsem nevěděla kdo je tenhle sympatický stařík zač.
,,Vidím, že jsi se seznámila s Feetzem ''' obrátil se ke mně spokojeně Melkin a oba jsme souhlasně přikývli. ,,Je tu velmi váženým druhem, nemýlím-li se, bude jedním z členů, kteří budou provádět rituál.'' otočil se na Feetze a tázavě zvedl obočí.
,,Nemýlíte se Greyi ''' odvodila jsem, že to je nejspíš křestní jméno Melkina. ,,Jsem velmi poctěn, že budu moci být s touhle mladou dámou a dopomoct jí k rozlišení.'' dál se na mě usmíval a okolní lidé se znovu pustili do tichého šumu.
Mnoho z nich na mě kývalo hlavou na pozdrav,bylo tu i spoustu dalších dětí,kteří se tvářili dosti zvědavě a nechápavě, jako já.
,,Tohle všechno jsou vyvolení?'' zeptala jsem se Melkina a Feetze, kteří zrovna rozmlouvali o jistém Blledovi.
Jakmile jsem se na ně otočila se svým dotazem,zmlkli a Feetz přitakal.
,,Většina z nich jsou vyvolení, ale jen někteří. Jak ti asi došlo, ti starší jsou druhové, či výše postavení kouzelníci. Všechny děti, které tu vidíš… ano,to jsou vyvolení, jsou tu ze stejného důvodu, jako ty.'' vysvětlil mi překotně.
Stále mi ale vrtalo hlavou, proč tu nejsou i jiné rasy druhů. Něco mi říkalo,že to asi není vhodná otázka, stejně jsem se zeptala.
Feetz pokýval, nejspíš čekal, že se na to zeptám. Melkin však vypadal dost vystrašeně a zamlkle,pořád mě pozoroval.
,,Kdyby na tyta místa zavítali jiní druhové, byla by šířena pouze panika. V posledních měsících je náš svět pod nátlakem…'' rozhlédl se, zda ho nikdo neposlouchá a raději ztišil hlas. ,,Nebylo by moudré, zvát někoho, kdo se snaží převzít vládu a změnit to tu ještě víc, než to bylo změněno dosud.'' smutně mi pohlédl do očí.
,,Promiňte, ale... já to moc nechápu.'' zamračila jsem se. Melkin na nás se strachem koukal a očividně se snažil Feetze v duchu přesvědčit,aby už byl raději zticha.
,,Víš Leslie, nejspíš si již slyšela o upírech a vampírech ne?'' zeptal se mě a aniž by čekal na odpověď pokračoval. ,,Nikde však nenajdeš přesné zápisy o jejich moci. Upíři ani vampíři nejsou jako ti, o kterých se píše ve vašich knížkách…'' odmlčel se, bylo mi vcelku jasné, že jsou asi mnohem horší, soudě dle madam, kterou jsme potkali po průchodu do jejich světa.
,,Včera po průchodu do vašeho světa jsme jednu vampíru potkali… Očividně byla trochu jiná, než jak jí popisují naše povídky.'' souhlasně jsem pokývala.
Feetzovi se nebezpečně zablýsklo v očích a pohlédl na Melkina, který jen nervózně zaškubal černým ocasem.
,,No, zapomněl jsem vám to včera říct, v tom spěchu… potkali jsme Jerevin…'' Feetz prudce kývl hlavou a považoval nejspíš událost za odloženou, dokud nebudu v bezpečné vzdálenosti.
,,Jistě…'' zabrumlal si pod vousy a znovu pohlédl na mě. Laskavý pohled mu opět sálal z očí. ,,Doneslo se mi, že o vampírech již něco víš, ale o upírech…'' znovu se mi zadíval do očí takovým pronikavým smutným pohledem, až jsem myslela, že mě uškvaří. Promluvil znovu, ještě tišším hlasem. ,,O těch asi víš velice málo, nemýlím-li se?'' měla jsem pocit, že to řekl spíše jako prosbu, ale byl to nejspíš jen pocit.
Kývla jsem na souhlas, o upírech se včerejšího dne ani večera Melkin nezmínil, spíše se tomuto tématu vyhýbal. Na jeho větu jsem však nezapomněla… Možná právě ta jedna jediná věta tohle všechno způsobovala. To, jak se Feetz i Melkin s obavami dívají, když se pokouším objasnit si situaci, jak se snažím získat informace…
Mnozí z nás doufají, že budeš upír,ale to jen ti,co jsou na straně zla… Popadla mě touha zjistit co nejvíce o upírech, aniž bych věděla kde se ve mně bere, touha, která by mi možná odpověděla alespoň na část z těch všech otázek.
,,Začalo to před několika staletími…'' nadechl se zhluboka Feetz a já dychtivě poslouchala, vypadalo to na dlouhý příběh…
,,Do našeho světa přišli dva vyvolení. Bylo známo dávno předtím,než přišli mezi nás,že se narodili s neobvyklou sílou. Ve vašich knihách si se s nimi možná setkala. Jmenovali se Deacon a Dracula.'' samozřejmě, ihned jsem si vybavila Draculu coby chlapíka s výraznými špičáky, který se zakusoval krásným blondýnkám do jejich útlých krčků. Jméno Deacon jsem si pod ničím nevybavila.
Feetz ale dál vyprávěl a já zaujatě poslouchala.
,,Jakmile přišli,všichni jimi byli okouzleni,jakožto 15ti letí vyvolení neměli moc viditelných znaků. Ty se projevují buďto po rituálu, nebo jen velmi málo před rituálem, a to jen u velmi silných a mocných jedinců.'' všimla jsem si Melkinova pohledu, který se nejspíš hypnotizací ze všech sil snažil ho umlčet. Viditelnost, že bych podle jeho názoru neměla tohle slyšet vůbec, či alespoň později byla obrovská až mě tím popudil.
,,Nejsem žádný malý dítě! Chci vědět o co jde,tak tady nedělejte různé posunky…'' vyjela jsem na něj. Bylo mi jasné, že bych na něj asi takhle ječet neměla, čekala jsem na nějaké peprné slovíčka,ale Feetz umlčel nadechujícího se kocoura mávnutím ruky.
Melkin Feetze evidentně respektoval.
Toho bych mohla využít… časem. Pomyslela jsem si vychytrale v duchu a tiše se uchechtla. Feetz pokračoval v klidu dál.
,,Ale již ten den,kdy pro ně byl jejich opečovávatel,se podle legend zalekl; na obou z nich bylo jasně znát k jaké rase půjdou. Deacon k vampírům a Dracula,jak jistě víš, k upírům. Jak se ostatní vystrašeně domnívali, tak se stalo. Upíři byli a stále jsou nejmocnějšími, spolu s čaroději, ale je mnohem snazší se přidat na stranu zla…'' souhlasně jsem pokývala hlavou, až mi pramen černých vlasů spadl do očí.
Něco na tom je, že se vždycky lehčeji kráčí po té špatné cestě…
,,Tudíž je upírů a vampírů mnohem více, jistě, musí se tak narodit, ale jsou i čarodějové dobří a špatní… upíři se dělí spíše jen na zlé, přestože dobří se hledají těžko, jsou mezi námi. Jsou to po většinou mladší vyvolení. Jakmile dospějí v plném rozsahu svých sil, zláká je to.'' musela jsem uznat, že je to děsivá představa, projel mnou mráz a chlad, ale stále jsem cítila jakési vzrušení, ale proč?
,,Feetze, jaký je potom rozdíl mezi vašimi upíry, a těmi z našich příběhů?'' nechápavě jsem se ho zeptala.
Melkin sebou trhl a uraženě odkráčel pryč, jako bych řekla něco zakázaného.
,,Říkej mi pane, prosím, lidé mě mají za nějakého vysokého chlapíka, co je řídí, bůhví proč, tak ať neztratí víru.'' opravil mě, usměv mu přesto nezmizel z lící a jemně se zachichotal. Omluvně jsem kývla a on pokračoval. ,,Jak jsem ti již řekl Leslie, jakmile tihle dva nastoupili do našeho světa, všechno se změnilo… lidé začali toužit po moci a začalo to jít z kopce. Upíři se stali silnějšími než čarodějové, vampíři je následovali v těsném závěsu. A čarodějové pomalu mizeli, svět se stával jen špatným…'' nedokázala jsem si představit, jaké to tu muselo být, ani jsem o to nestála, ale něco mi říkalo, že na našem světě o moc líp nebylo.
,,A to tu předtím, než přišel Deacon s Draculou vampíři ani upíři nebyli?'' napadlo mě vzápětí. Bylo zvláštní, že by se zčistajasna změnila morálka a lidé by začali umírat, protože přišel Dracula s Deaconem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Merisa Merisa | Web | 12. dubna 2008 v 19:50 | Reagovat

Jdu na druhou část, musím prostě vědět, jak to bude pokračovat =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.