Kapitola 1. - Znovu v Bradavicích

4. dubna 2008 v 16:16 | Atea |  Láska až za hrob
A je tu první kapitola k mému novému nápadu, doufám, že to bude hezký hlavně pro vás, copak já, já s tím spokojená nebudu nikdy... xo) Tak vás moc prosím o komentáře, ono to vážně dost potěší... ;o) Ale šak vy to víte... xP Dík předem. x)

Cissa stála nehybně na mramorových schodech do jejich velkého sídla a černý závoj jí slétl volně k zemi.
,,Zemřel…'' plačtivě si vzdechla ,,Můj pán… Zemřel…'' slzy jí krutě stékali po bledých lících a vzpomínky na lorda Voldemorta nešli utišit.
,,Cisso, co tu děláš, pojď dovnitř, no tak… Pojď…'' zaslechla za sebou tichý hlas svého manžela Luciuse Malfoye. ,,Draco na tebe čeká ve svém pokoji, odjíždí do Bradavic, vzpomínáš? Zítra ráno…'' Narcissa se prudce otočila a ze světlých očí jí šlehaly blesky.
,,TY… TY zrádče!'' vykřikla na svého manžela a ten jen nechápavě koukal jak jeho žena zatíná ruce v pěst. ,,Náš pán zemřel, a tebe zajímá jediné, Draco odjíždí do Bradavic, pojď mu připravit věci…'' zapitvořila se hlasem Luciuse.
,,Ale Cisso, vždyť víš jaké to pro mě je, že Pán Zla ode-'''
,,Buď zticha!'' přerušila ho hystericky, ,,Já jsem mu byla stále věrná, věřila jsem mu, milovala jsem ho a stále miluji…'' Lucius na ní nechápavě koukal.
,,Já přece taky…'' tiše koukal své manželce do obličeje. Ta sklonila obličej a tiše řekla poprvé za celý život to, co jí nejvíce tížilo.
,,Jenomže já ho milovala víš… Doopravdy… Víc než tebe…'' z očí jí stekli další slzy a Lucius sklopil hlavu k zemi.
,,Aha… To… To jsem nevěděl… ''' smutně svěsil hlavu, po chvilce jí znovu zvedl a pohledem který jasně nasvědčoval, že mu zrovna zlomila srdce řekl: ,,Zdá se, že jsem prohrál. Myslím,že se můžeme rozloučit Cisso, zítra odjíždím s Dracem do Bradavic. Už nechci být jen zlý, víš…'' otočil se na patě a pomalu se ubíral do svého sídla.
Cissa se opřela o černé zábradlí ve tvaru hada a byla si více než jistá, že zahlédla na tváři svého manžela slzy…
XxX
,,Otče? Otče!'' cloumal dalšího rána mladý syn Luciuse Malfoye za jeho rameno. ,,My to nestihneme otče! Matka večer odešla prý k Bellatrix, nemám nic sbaleného, tak vstávej!'' hystericky mu trhal za rameno Draco.
,,Už vstávám Draco, no tak, nech mě, už vstávám…'' zívl předstíraně Lucius a naoko se protáhl, jakoby se skvěle vyspal. To jeho syna evidentně uspokojilo a spěšně si šel sbalit kufr. Pravdou bylo, že Lucius toho večera nezamhouřil oka. Trápilo ho, že mu celý jeho život Narcissa lhala a o to víc, že se mu teď život zhroutil úplně.
Toho večera Cissa do ložnice nevkročila a on se bál, jestli se jí něco nestalo, doufal, že vysvětlení jeho syna je dostatečně pravdivé. Nebylo vůbec bezpečné chodit k hrobu Pána Zla, po tak čerstvé pokoře…
Rychle na sebe hodil svůj oblíbený hábit a sbalil se také kufr, plánoval zůstat v Bradavicích delší dobu a nejen zavzpomínat na staré časy, ale také zastoupit místo učitele obrany proti černé magii. Nedokázal si představit jaké to bude v Bradavicích teď, když tam není Brumbál a všechno je jinak. I to, že odtamtud nezmizeli nějací žáci… Ku příkladu Potter a ti jeho kamarádi, jeho syn a další…
Rozhodl se napsat Cisse dopis. Vždyť nevěděla na jak dlouho odjíždí a proč vlastně, přišlo mu nefér jí nic neříct… I když ho nemiluje…
Vzal tedy brk a černý inkoust a dal se do psaní.
Milá Cisso,
Chápu jak ti teď asi je, ale zkus pochopit i ty mě… Když jsi mi řekla,že Pána Zla miluješ víc než mě, dost mě to ranilo, pochop to prosím. Doufal jsem, že to tak není, celou noc jsem v to doufal. Přál jsem si, abys mi chtěla jen ublížit za to, jak se snažím nemyslet na to, že odešel… Samozřejmě, také mi chybí, ale už se nevrátí a musím říct, že je to pro celý tento svět lepší. Chci se změnit víš, nechci být už tím, co jen vraždí, ale už takový jsem a své jméno už si nejspíš nesmažu. Jsem brán jako chladný smrtijed, ale ty mě znáš… Já tě miluji Cisso, jenže už to není možné. Už to nebude jako dřív, Draco bude celý rok pod mou ochranou, o něj se neboj. Odjíždím do Bradavic jako profesor černé magie a pokud se vrátím, bude to nejspíš příští rok.
Zatím sbohem, s láskou Lucius.
Dopsal a odložil brk stranou. Napsal vše přesně tak, jak to cítil. Byl na sebe hrdý, nikdy mu to moc nešlo. Sruloval pergamen do ruličky a na pečeť hůlkou vyryl Narcissa.
Sešel po kamenných schodech do velké haly a tam našel i svého syna s nafouklým kufrem.
,,Kolik si toho bereš otče?'' vykulil zvědavě oči Draco na Luciusův objemný kufr.
,,Dost, pobudu v Bradavicích nejspíš delší dobu… ''' odpověděl mu neurčitě otec.
,,Ach ták… A co matka? Ta se tu zblázní, když jí nebude stále někdo uklidňovat.''
,,S matkou si starosti nedělej, ona by si je nedělala také.'' odsekl tvrdě Lucius a táhl svůj kufr ven. Draco na něj nechápavě pohlédl, ale vyšel ven za ním.
,,Letaxem se už smí cestovat ne?'' podivil se Draco, když jeho otec vytáhl malý odřený zvonek.
,,Jistě, že ano, ale Dobby ho někam schoval když tu byl naposledy a Betta ho zatím nenašla. A já si zatím neudělal čas abych ho obstaral, proto musíme použít přenášedlo.'' vysvětlil mu otec a chytil se přenášedla. Draco sotva stihl přitisknout ruku k malému zvonku a pocítil škubnutí za pupíkem, letěli na nástupiště 9 a 3/4.
,,Pospěš si Draco ''' zvolal překvapeně Lucius, když zjistili že už je 10:59. Proběhli zdí a ocitli se na nástupišti. Draco se od otce odpojil a našel si místo mezi svými kamarády.
,,Ach synu…'' povzdechl si Lucius, když uviděl, jaké má jeho syn kamarády. Crabbe do sebe totiž zrovna cpal asi šestou koblihu a Goyle bušil pěstí nějakému prvňákovi do obličeje. ,,Doufám,že se někdy změníš, jako já…'' povzdechl si v duchu znovu a kráčel dál kupé po kupé.
Narazil na jedno volné a tak usedl na polstrovanou sedačku. Seděl sám a díval se z okna na míhající se stromy a louky…
Proč si mi to udělala Cisso… přemýšlel v duchu, ale odpověď nenalezl. Lásce se prostě nedá ubránit. Díval se dál z okna a únava ho přemohla.
Kráčel černou chodbou. Nikde nebylo žádné světlo a tak hmátl do kapsy, hůlka tu však nebyla. Začal panikařit a v tu chvíli se všude začal ozývat smích… Krutý a chladný, bolestivý. Smích Pána Zla.
,,Přestaňte! Jste mrtvý, přestaňte!!!'' křičel zoufale.
,,Mrtvý?'' zasmál se Voldemort. ,,Já nejsem mrtvý, to ty brzo zemřeš!'' vysmíval se mu dál.
,,Né, nechte mně, Cissa se pomstí!'' bránil se hystericky.
,,Narcissa?'' vysmál se mu Voldemort. ,,Vždyť ta mně miluje víc než tebe, myslíš že bys jí TY za to stál?'' dál se smál a Lucius si přikryl uši dlaněmi.
,,Pane Malfoy!'' ozval se hlas někde blízko u něj. Otevřel oči a díval se do obličeje té mudlovské šmejdce jak jí nazýval jeho syn. ,,Není vám nic?'' dívala se na něj dál vystrašeně.
,,C-co?'' zmateně se zakoktal a sykl bolestí, byl zkroucený v nepříjemné poloze.
,,Co se stalo?'' zeptala znovu vystrašeně Hermiona.
,,Ni-nic… To byl jen sen…'' pokusil se o úsměv a teprve teď si uvědomil jeho noční můru. Hermiona úsměv opětovala a přikývla.
,,Nechcete čokoládu? Prý pomáhá na uklidnění.'' zazubila se a aniž by čekala na odpověď, hned mu kus uloupla.
,,Díky…'' usmál se stydlivě Lucius a vzal si jí od ní.
,,Tak já asi půjdu…'' probudila se Hermiona zpět do reality po dlouhé chvilce při které se na sebe stále usmívali.
,,Ano… Jistě…'' přikývl Lucius a Hermiona vstala. ,,A… Díky.'' uvědomil si ještě když její vlasy mizeli u dveří kupé. Teprve toho dne se zastyděl za počínání jeho syna…
xXx
,,Prváci! No tak, nestyďte se, prváci!'' uslyšel Lucius, jakmile vystoupil z vlaku, hajného Hagrida. Jeho obří postava se tyčila nad všemi ostatními a svolával jako každým rokem první ročníky, aby je mohl převést přes jezero. Ostatní zamířili ke kočárům a odtud se nechali vyvést až k hradu. Lucius v Bradavicích od doby co tu přestal studovat byl jen párkrát a když už, nejel kočárem, proto ho velmi překvapili testrálové, které dřív neviděl.
,,Líbí se vám?'' uslyšel za sebou známý hlas. Otočil se a spatřil chlapce, kterého dosud tak nenáviděl.
,,Celkem ano, jde z nich však ale strach, že?'' odpověděl znovu chladným tónem.
,,To ano, mě se ale celkem líbí…''
,,Tak pojď Harry, držíme ti místo!'' ozvali se jeho kamarádi, mezi nimiž byla i Hermiona a tak se Harry otočil a rychle odešel.
,,Co ti chtěl ten hlupák?''
,,Myslím že zas takový hlupák není, Ronalde…''
,,Ale no tak, Hermiono, je to Dracův otec, jaký by jiný mohl být…'' zaslechl ještě z odjíždějícího kočáru útržek jejich hovoru a otočil se. Na kraji seděla dívka s vlnitými vlasy a zářivě se na něj usmívala.
Nasedl do kočáru do něhož zasedl i jakýsi neznámí muž a snědá čarodějka madam Feedeová z ministerstva.
,,Tak co, Luciusi, co děláte tady v Bradavicích?'' otázala se odměřeně Haya Feedeová.
,,Ano, to by mě také zajímalo, co smrtijed pohledává v Bradavicích, nehledají vás náhodou do Azkabanu?'' změřil si ho též odměřeně neznámí muž. Oba očividně přijeli také kvůli místu učitele, poněkud se to tu po smrti Abuse Brumbála uvolnilo.
,,Proč odsuzujete bývalé smrtijedy? Já jsem už jiný a i když vím,že nesmažu minulost, můžu se změnit… Jsem tu kvůli místu obrany proti černé magii na žádost Minervy McGonnagalové.'' prohlásil chladně a trpce. Bylo mu jasné, že ho budou odsuzovat, přesto ho to mrzelo…
xXx
Dosedl na polstrované křeslo za učitelským stolem a stále hltal tu krásu Bradavic. Vzbuzovalo to v něm tolik vzpomínek… Nová řiditelka; Minerva McGonnagalová, povstala a rukama studentstvo přiměla k tichosti. Přinesla moudrý klobouk a postupně byli všichni prváci rozřazeni do svých kolejí. Lucius si moc dobře pamatoval na den, kdy tu nervózně stál také a čekal kam půjde. Modlil se za Zmijozel, protože ho lákala velká síla, aniž by si uvědomoval, že je to špatná síla, a opravdu se mu to splnilo.
,,Ticho, prosím!'' zaznělo velkou síní, jakmile byli všichni nováčci ve svých kolejích. ,,Chci vás tu přivítat, jako každým rokem. Kouzelnický svět se změnil, Pán Zla padl…'' Lucius se ohlédl, mohl to čekat, v síni to zašumělo a všichni stočili pohled na něj, bylo to dost nepříjemné…
,,Ale zlo zůstává stále…'' pokračovala neochvějně řiditelka ve svém proslovu. ,,Byla bych velmi nerada, kdyby byli jacíkoliv lidé zde odsuzováni za svou minulost.'' bylo jasné že myslí Luciuse, ale nepohlédla na něj, bylo by to značně netaktní.
,,Chtěla bych mezi námi uvítat tři nové učitele.'' usmála se směrem napravo, kde všichni tři seděli. ,,Madam Hayu Feedeovou, která bude vyučovat přeměňování místo mě…'' ozval se potlesk a snědá čarodějka se zvedla s úsměvem. Ředitelka pokračovala. ,,Pana Ruduluse Neonka, který bude vyučovat lektvary místo profesora Křiklana'' znovu se ozval potlesk a Lucius začínal být nervózní.
,,A nakonec pana Luciuse Malfoye, který bude vyučovat obranu proti černé magii.'' potlesk se ozval především od zmijozelského stolu, ale i ostatní tleskali.
Luciusovi bylo vcelku jedno zda zbývající stoly tleskají z pouhé slušnosti. Stačilo že tleskali…
Když ulehal do své ložnice, nechtělo se mu spát, bál se nočních můr a proto si sedl na okenní parapet a díval se vzhůru na oblohu.
,,Vám se to svítí, nic jiného dělat nemusíte, stačí shlížet na naše problémy a smát se jim…'' jakoby se svěřoval vzhůru hvězdám. Ty na něj dál tiše shlíželi. Zavřel okno a lehl si do teplé postele, klížila se mu víčka…
,,Co asi dělá Cissa…'' vzdychl naposled a už se propadal vlastními myšlenkami do tmy…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 20. dubna 2008 v 11:57 | Reagovat

Myslím, že to fakt skvělý nápad.. :)Rozhodně je to úžasná povídka.. :) Je mi Luciuse normálně líto.. :) jdu honem na další.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.