Kapitola 1. - Dům vyvolené 3/3

5. dubna 2008 v 11:06 | Atea |  Kostky jsou vrženy
Tak, je tu konečně dokončení první kapitoly, nevím jestli se vám bude líbit, moc jsem si to po sobě nečetla a strašně se mi pletli ména Leslie a Annie, tak se nedivte jo xD Doufám, že se to bude aspoň trochu líbit, jsem s tím celkem spokojená, nevím no... ;o) Pište prosím komentáře :o)

,,Můžu se zeptat, kdy už tam budeme?'' přerušila jsem ticho, které mě už deprimovalo. Annie nejspíš byla stále někde mimo, nejspíš u svého kluka, kterého nechala v lidském světě, takže mou otázku ani nezpozorovala. Zato bledý chlapík ano.
,,Jistě, zeptat se můžeš,ale nevím zda ti odpovím…'' zasmál se svému vtipu, načež jsem protočila oči v sloup. Vážně mi to nepřišlo vtipné. Přestal se smát jako když utne a nasadil zase normální tón. ,,Už jsem ti říkal, že tam jsme, proč myslíš že jsem se zastavoval u té popelnice?'' pokrčila jsem rameny, popravdě jsem vůbec netušila, proč jsme prošli bezpečnostní kontrolou,když jsme šli asi dalších 500 metrů.
,,Nějak nevím…'' zaculila jsem se.
,,Už jsme tu,'' ukázal prstem před sebe a já jsem nechápavě koukala na starou benzínku.
,,To je ono?'' zeptala jsem se naivně, přestože mi bylo jasné, že odpovědí bude ano.
,,Jistě, vítejte v bráně do našeho světa'' pyšně se usmál a já jsem drcla do Annie.
,,Tak co na to říkáš?'' nakrčila jsem nos ,,Já jsem teda čekala něco lepšího,ty ne?''
,,Hm, to já taky…'' zašklebila se Ann ale poslušně jsme kráčeli za Melkinem, který teď už stál u zničené a zpustlé benzínky a mával na nás, abychom si pospíšili.
Zkoumavým pohledem jsem přejížděla po oprýskaných dveřích benziny a probořené střeše. Melkin si toho zjevně všiml a spražil mě pohledem, který jasně říkal Jak se opovažuješ opovrhovat naší pýchou! ,proto jsem raději mlčela a následovala ho.
I když dveře byli hodně popraskané, klika ve tvaru koule byla očividně dost pevná a jen tak nehodlala povolit.
,,Haekead'' pronesl jakýmsi jazykem Melkin a dveře se tiše otevřeli dokořán. ,,Tak pojďte děvčata, nebojte se…'' utěšoval nás, když jsme se neměli k vpochodování do temné místnosti za dveřmi. Nebylo vidět naprosto nic a jakmile Melkin vlezl dovnitř, zmizel nám.
,,Tak pojď,'' ohlédla jsem se dozadu na Ann, která se klepala od hlavy až k patě a pro jistotu jsem jí chytla za ruku ,,Nic se nám nemůže stát.'' mrkla jsem na ní, ale sama jsem tomu nevěřila, občas prostě stačí doufat.
Pocítila jsem zašimrání na nohou a oslepilo mě prudké světlo. Překvapilo mě, že jsem to čekala. Jako bych věděla že se to stane…
Uvědomila jsem si ,kde to jsem. Rozhodně to nebyla ta stará benzínka do které jsme s Annie vlezli. Ohlédla jsem se, stále jsem držela Annie za ruku a ta vytřeštěně koukala na místo přede mnou. Když jsem se koukala předtím, rozhodně tam takový ruch nebyl, před námi se začali objevovat lidé, ale ne že by přicházeli, oni normálně mizeli a objevovali se!
,,Páni…'' vydechla jsem ohromeně. Melkin se s usměvem otočil k nám a zavedl nás k jakési kase.
Annie Neyorová - vyvolená
Leslie Keamová - vyvolená
Nacvakal na kase Melkin naše jména a ta je s lupnutím spolkla.
,,Teď cestují až do jádra našich systémů.'' vysvětloval znovu pyšně Melkin a my jsme ho tentokrát zaujatě poslouchali. Bylo mi jasné,že toho vím hodně málo a že za poslední dny či měsíce bude všechno jinak… Vždyť už je to jinak teď… Jsem v jiném světě s někým,koho znám pár hodin a svou nejlepší kamarádkou, opustila jsem jediné místo, kde jsem se cítila v bezpečí a šla jsem na místo, na které jsem dosud nevěřila.
,,Svět se zbláznil, viď Les…'' zašeptala ohromeně Ann a já jsem prostě kývla.
,,Jenže tohle už není náš svět Annie,'' vzhlédla jsem k malým mužíkům z kreslených knížek pro děti ,,Tohle je svět vyvolených a druhů. A tímto dnem se stává i naším světem…'' Annie se smutně usmála, ale smutek vystřídal smích, když jsme po cestě do neznáma uviděli již zmiňované trpaslíky, kteří táhli sochu jakéhosi chlapíka, co měl zapíchlé zuby v hrdle nějaké ženy, který se na ně svalil a trpaslíci se rozlítli na všechny strany odstřeleni jeho tíhou.
,,Takže tu jsou doopravdy upíři a vampíři, že?'' tiše jsem kývla hlavou k soše a uvědomila si,že i v tomhle světě vládne zlo…
Melkin kývl a nespouštěl ze mě oči, nebylo mi moc jasné proč. Pokračovali jsme dál do hlubin jejich, vlastně našeho světa. Okolo nás mizeli a zase se objevovali různí lidé, u žádného jsem však nezpozorovala žádné výrazné špičáky anebo aby jim z úst kapala krev.
,,Melkine, jakto že tu nejsou žádní vampíři nebo upíři?'' zeptala jsem se naivně. Melkin na mě prudce stočil zrak a přiložil si ukazováček na ústa.
,,Tady o tom nesmíš mluvit…'' zasyčel na mě varovně a ohlédl se na strany. ,,Pojďte, zavedu vás někam do bezpečí.'' Annie nechápavě koukala co se děje a nahánělo jí to čím dál tím větší strach, kráčeli dál do tmy. Prostorná síň ozářená mnoha diamantovými lustry zmizela a lidé kteří z ní mizeli a objevovali se také. Kráčeli jsme dál do hlubin o nichž jsme ještě před pár minutami neměli ani zdání…
Jakmile jsme došli znovu do alespoň spoře osvětleného prostoru, začali se tu objevovat další bytosti, byli ovšem o poznání jiní. Například jedna vychrtlá paní si kráčela v sametově černých šatech a s rudě nalakovanými nehty uprostřed toho ruchu, aniž by vnímala že její křídla jsou protrhaná na cimprcamp. Neusmívala se, vypadalo to, jako když každou chvílí na někoho zaútočí a že by to s chutí udělala, kdyby byla v plné síle.
,,Tohle je vampírka,'' podotkl Melkin když si všiml mého pohledu. ,,Sají krev především druhům, ale i lidským osobám. Nebojte, na vyvolené nemohou vztáhnout ruku.'' mrkl na nás když si všiml vyděšených pohledů.
,,Jakto? To žádný vyvolený nemůže být vampírem?'' zeptala se napjatě Ann.
,,Ne, nemůže. Vampíři útočí nejen v noci, i ve dne, ale hlavně, když kousnou, vždycky to daná osoba přežije, jen se potom mění také ve vampíra.'' Annie se zašklebila odporem ,,Jenže vyvolení… No, vampíry buď odtrhne jakási síla od nich, že není možné aby se jich vůbec dotkli a když už, je to nejspíš slabý vyvolený a dokáže to jen silný vampír… Koušou aby získali sílu, na co bude už tak silným slabá síla někoho ubohého?'' to znělo logicky a Annie to nejspíš uklidnilo, protože si hlasitě oddechla.
,,Takže se žádný vyvolený nemůže stát vampírem?'' vzhlédla jsem znovu na Melkina a evidentně mu nebyli mé otázky příjemné. No, asi je to pochopitelné, protože pokud bych byla upírem nebo vampírem, ohrozím jejich svět, proč se o to vlastně tak zajímám?! Říkala jsem si v duchu.
,,Ale ano, může,ale zatím se to nikdy nestalo, jak už jsem říkal, je to nevýhodné pro daného vampíra.'' odpověděl mi vyhýbavě ,,Jedině že by se tak nějaký vyvolený narodil,ale to se zatím nestalo. A všichni doufáme že nestane. Vampíři dokážou být dost mocní, dokážou zničit každého a všechno co jim stojí v cestě. Jsou prý možná i dokonce horší než upíři,ale to si já nemyslím.'' mrkl na mě po očku a když jsem mu pohled opětovala zatřepal hlavou jako by ho nesmírně bolela a zadíval se dopředu. Annie i já jsme stočili pohled stejným směrem.
,,To jsou vaše dveře,'' mávl dopředu, kde stáli řady dveří s koulemi.
,,Cože to je?'' otázala se přihlouple Annie.
,,Vaše dveře,'' zopakoval trpělivě Melkin. ,,Vidíte, na každých je jméno vyvoleného, a jeho bezpečnostní klíč…'' prozradil nám, když jsme byli blíž, a opravdu, na každých dveřích bylo jedno jméno.
Leslie Keamová - vyvolená ; aufélia
Stálo evidentně na mých dveřích. Všechny dveře byli stejné; oprýskané s kulatou klikou.
,,Co je to aufélia ?'' zeptala jsem se zvědavě na slovo, které jsem vůbec nepochopila.
,,No přece tvůj bezpečnostní klíč, nebo ne?'' pohotově odpověděla Ann a pohledem se vpíjela do Melkina.
,,Jistě… Jistě.'' usmál se Melkin a já si vzpomněla na jeho slovo haekead , které pronesl při vstupu do benzínky.
,,Já mám meokaha ''' usmála se Ann. Nechápala jsem, jakým způsobem chodili na tyhle slova,ale bylo to mi to celkem ukradený, chtělo se mi spát a hlasitě jsem zívla.
,,Ááá, kdy-kdy už budeme v našem domě?'' unaveně jsem zamžourala na Melkina.
,,No, vždyť už tam skoro jsi, tohle jsou tvé dveře, stačí když proneseš své slovo a já své, jelikož jsem tvůj opečovávatel, pustí mě také.'' kývla jsem na znamení, že chápu a pěvně jsem objala Ann.
,,Tak se měj Les, určitě se brzo uvidíme…'' usmála se též unaveně Ann a obě jsme se rozešli ke svým dveřím. Po cestě jsem uviděla ještě spousty jmen jako třeba Kea Moonelová , Chuck Hero , Monella Creaveová , Alic Tailorová , Matt Newtton a strašně moc dalších. U každého bylo napsáno uhledným písmem vyvolená/vyvolený a jeho slovo. Došla jsem s Melkinem k mým dveřím a ohlédla jsem se za Annie, ta stála u svých dveří s jakousi paní, která tam předtím rozhodně nebyla, ale obě se usmívali a tak jsem se uklidnila.
,,Jsi připravená?'' usmál se na mě Melkin. Rozhodně jsem kývla.
,,Ano, jsem.'' také jsem se pokusila o úsměv,ale vznikl z toho spíš nějaký škleb a tak jsem zašeptala své slovo a letěla jsem unášená prudkým světlem a lechtáním na nohou do svého domu, do domu vyvolené…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Merisa Merisa | Web | 12. dubna 2008 v 19:43 | Reagovat

To je pecka =) Čte se to úplně samo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.