Kapitola 1. - Dárek

4. dubna 2008 v 15:49 | Atea |  Zlatonka
Tak je tu první kapitola a s ní vás tu i vítám, pokud jste si nečetli prolog, doporučuju vám to udělat - dozvíte se víc o tomhle příběhu. ;o) A ještě vás všechny prosím, aby jste přidali komentář, když to budete číst... Díky. :-)

,,Juchů!'' Křičel šťastný James, když letěl dolů na hřiště. Na něm se během ár minut shromáždil nejen celý Nebelvír, ale i ostatní koleje, které fandili Jamesovi a jeho týmu.
S potěšujícím výskotem ho vítali na perfektně zeleném a střiženém trávníku. James roztáhl tvář v široký úsměv až se odhalily jeho běloučké zuby.
,,Jak já miluju tyhle chvíle,kdy vyhrajem a všichni mě tady milujou,aspoň pro jednou...'' vychutnával si pocit vítězství James. Ještě lepší to bylo ve chvíli, kdy zahlédl závoj rudých vlasů jeho vyvolené; Lilyan Evansové.
,,Tak kde seš?'' Drcl do něj někdo zezadu a James se se smíchem otočil za známým hlasem svého kamaráda.
,,Tady! Kde jinde? Užívám si tý chvíle, kdy mě tady všichni zbožňujou,'' odpověděl mu se smíchem.
,, No všichni asi ne,'' zavrtěl s vážnou tváří Sirius, hned se však začal smát. V Jamesových očích viděl údiv. ,, Tak Evansová tě nesnáší normálně a tady to je možná ještě horší,'' smál se Sirius štěkavě, protože moc dobře věděl jak to jeho kamaráda štve.
,,Zas tak vtipný to není,'' nafoukl se uraženě James. Přesto se ohlédl na místo, kde předtím zahlédl ty jedinečné vlasy, které žádná jiná v Bradavicích neměla.
Uviděl co chtěl. Krásnou rusovlásku, kráčející po boku své nejlepší kamarádky Leaslie zpět k hradu. Smutně se usmál. Jak si mohl myslet, že by tu na něj čekala když nesnáší famfrpál a ještě víc jeho samotného...
×××
,,No tak brácho! Přece tě tak nevzalo co sem ti řek na hřišti, ne? Dělal sem si srandu, vždyť mě snad znáš!'' Řekl s udiveně Sirius, když už seděli ve společenské místnosti.
James byl jako vyměněný, musel stále myslet na Lily a už ho to pomalu začínalo otravovat.
,,Je to jenom holka, jenom holka,'' brumlal si tiše, snaže se zahnat vtíravé myšlenky.
,,Tak posloucháš mě vůbec? Co ti sakra je?'' Zopkaoval Sirius po několikáté.
,,Jasně, promiň Siriusi. Jen jsem trochu... přemýšlel,'' zakabonil se s pohledem upřeným do prázdna.
,,O kom asi,'' ozvala se pohrdavě okolo procházející dívka, která Jamese velice obdivovala.
,, To není tvoje věc Jessiko,'' odpověděl se stejnou ješitností James. Dívka pouze pohodila svými vraními vlasy a odešla vznešeně pryč.
Přestože patřila do Nebelvíru, její chování i vizáž byla hodna Zmijozelu. Světlé, blankytně modré oči vyzařovaly nadpozemskou sílou a štíhlá postava se vlnila v ladných ženských křivkách. Byla nádherná a okouzlující. James si však při každém jejich setkání uvědomil, co mu udělala a hned ho chutě přešly... on má Lily.
Teď už byl Sirius vážně naštvaný. ,,Já se nudím. Myslel jsem, že zapijem tvoje vítězství a chtěl jsem ti něco dát. Ale ty na to asi nemáš čas, tak půjdu asi za Náměsíčníkem a Červíčkem,'' a už se zvedal z měkkého křesla.
,,Né!'' Vykřikl náhle James. ,,Co jsi mi to chtěl dát?'' Zvědavě prohlížel Siriusovi ruce, zda-li neskrývají nějaký dar.
Sirius se zasmál. Moc dobře věděl jak na svého kamaráda, který snad nic nemiloval víc než dárky; možná tak Lily. Vytáhl tedy malou krabičku, která se mu ihned rozklepala v ruce.
,,Dobrá tedy. Tady máš dárek za to, že jste vyhráli. Jednu jsem si taky pořídil, myslel jsem, že by jsme to mohli používat místo těch starejch zrcátek. Sakra... Už mlčim, málem jsem úplně prozradil co to je,'' zamračil se Sirius. Hned se však usmál a pokýval na okolo jdoucí krásnou brunetku na níž následně ukázal vztyčený palec.
,,Tak mi to rychle dej! Flirtuj si až někdy jindy, na to tady není nikdo zvědavej,'' smál se James a nedočkavě natahoval ruku jako malý klučík.
,,No jo pořád! Tak, tady to máš,'' řekl podávajíc mu malou krabičku. ,,Myslím, že se ti to bude líbit,'' usmíval se Sirius.
James dáreček nervózně čapl a rychle strhával tenký obal. Pod ním však byl další stejný obal a pod ním další. Sirius se neudržel a vybuchl smíchy. James díky své nedočkavosti vypadal jako pěti leté dítě.
,,Jsi jak malej,'' zaškaredil se James, ale přesto dál trhal.
,, Já?'' Zakřenil se vesele Sirius. ,,Podívej se na sebe, jak nedočkavě to tady rveš.''
Konečně už James strhl poslední obálek, až mu v ruce zbyla jen malá krabička, která sebou teď trhala ještě víc. Nedůvěřivě na ní koukal.
,,Teď bacha, ať ti neuletí,'' usmál se Sirius a zvedavě pozoroval kamarádovu reakci. Ten pomalu otevřel krabičku a jakmile zahlédl co je uvnitř, oči se mu rozzářily.
,,Tichošlápku, moc děkuju, ta je nádherná! Bude se mi hodit k těm dalším dvacetičtyřem!'' Potěšeně se culil James a držel v ruce svou novou zlatonku.
,,Věděl jsem, že ti udělá radost, ale nezapomeň; je jako ty naše starý zrcátka - můžem spolu kdykoliv komunikovat.´´ mrkl na něj kamarád a na důkaz svých slov vytáhl z kapsy stejnou zlatonku jako měl James v ruce.
,,To je chytré,'' ocenil kývnutím James tuto funkci. ,,Tak já už půjdu spát. Ráno musím dopsat to nudný pojednání o mizícím prášku a jeho užití. Ještě jednou, moc děkuju Tichošlápku,'' mrkl James na Siriuse ale ten jen nechápavě koukal.
,,Vždyť sme ještě neza-''
,,Mimochodem, už sme ten zápas zapili tak třikrát,'' přerušil ho James, když viděl, jak se jeho kamarád nadechuje k argumentu.
Sirius zklamaně pokrčil rameny a natáhl se pro další flašku ohnivé whiskey. James mezitím zmizel v chlapeckých ložnicích, kde už notnou chvíli Petr s Remusem tvrdě spali.
×××
James byl moc velký spáč na to, aby se donutil vstát kvůli nějakému pojednání. Dnešní ráno se však donutil. Ne kvůli pojednání, ale kvůli svému dárku, který včerejšího večera dostal od svého kamaráda. Ten ještě ležel ve své posteli a tiše chrápal.
James zašátral v kapsách svých džínů a vytáhl lesklou zlatonku, pokrytou jemným bronzem. Chvilku ji jen převaloval po dlani a pak se dotkl jejich křidélek. V tom okamžení vše zbělalo a on viděl pouze mlhu. Mrkal očima, dokud se obraz před ním nezačal přibližovat a ostřit se.
Nebyl to však Sirius, ale někdo úplně jiný. Někdo, koho s největší pravděpodibností ani nejspíš neznal. Byl to snad on? Někdo tam stál, zády. Chlapec, který měl úplně stejné neposedné vlasy. Bylo však nemožné, aby James pozoroval sám sebe...
,,Kdo to sakra...'' tiše zabrumlal a strnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggie maggie | Web | 12. dubna 2008 v 21:09 | Reagovat

bazvadnej začátek...fakt povedený...sice to tam máš pár hlášek, který se navzájem vylučujou, ale to vůbec neva...:))povedlo se....jdu dál...:))

2 nataly nataly | 28. dubna 2008 v 19:11 | Reagovat

hmmm zaujmave:D vyzera to dobre:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.